V českém prostředí panuje takový nešvar. Alespoň mně osobně přijde, že Češi více než některé jiné národy bazírují na tom, že přece chyby jsou chyby a tudíž bychom se jim měli za každou cenu vyhýbat obloukem. To je ale v naprostém rozporu s podstatou učení (se). Když s něčím začínáme a je jedno jestli je to učení se chodit, mluvit, psát, mluvit v cizím jazyce, nebo ovládání počítače a programování, začínáme zkrátka od nuly. Ne nadarmo 0 předchází dalším číslům 1, 2, 3,… Tak proč je pro mnoho Čechů tak těžké přijmout chyby jako přirozenou součást na cestě osvojování si cizího jazyka?

Proč je pro nás dělat chyby takový problém?

Myslím, že to hodně souvisí se středoevropským nastavením, a hlavně českým / slovenským školstvím. Jestliže je celé hodnocení postavené na tom “1 chyba 1-, 2 chyby za 2, 5 a více chyb za 5,” a jsme tedy od svých šesti / sedmi let, kdy nastoupíme do 1. třídy, vedeni k tomu, že dělat chyby je ve své podstatě špatně, vytváří to v nás hluboce zakořeněný návyk a negativní postoj k chybám. Protože vraťme se do vzpomínek, kdy vám někdo ve škole zatleskal za to, jakou myšlenku jste se snažili říct a že jste sami řekli celou větu, i když s chybou? Mně párkrát myslím ano, ale mnoho mých studentů nemělo to štěstí a většinou slýchali věci typu “Správně je There are! ne There is!

Není všechno ale jen o škole. Velkou část toho, jak se učíme a na co jsme citliví určitě ovlivňuje i rodinné prostředí. Někdo, kdo vyrůstá v rodině plné pochopení a slýchá často “To nevadí, hlavní je, že jsi to zkusil/a, příště ti to půjde líp!” na tom bude jinak než někdo, kdo neustále musí čelit otázkám jako “Jaktože se ti to nepovedlo?” nebo “Jaktože jsi to nevyhrál/a?

A pak určitě bude hrát roli spousta dalších faktorů. Jako třeba to, že jste něco řekli a celá třída se vám smála, když jste zrovna byli v citlivém věku a tak jste na celý jazyk / předmět zanevřeli. Určitě by se našli i další vlivy – pokud vás něco zajímavého napadne a chcete se podělit, napište to do komentářů, ráda si vaše postřehy přečtu a ostatní určitě taky 🙂!

To je všechno hezké. Ale co teď s tím, když jsme takhle “naprogramovaní” celý život? Teď už to asi těžko změníme!

S tím si právě dovolím nesouhlasit. Ano, vzorce chování, naše podvědomé reakce, návyky, vnitřní bloky jsou vryté hluboko v nás, v našem podvědomí. Ale to neznamená, že na nich nemůžeme pracovat a že je není možné “přeprogramovat”. Takže jak na to?

Krok č. 1

Prvním krokem na cestě ke změně je uvědomit si, že daný vzorec chování, návyk, blok vůbec máme a jsme jím ovlivnění. S tím souvisí začít si všímat, kdy se projevuje a jak, jaké emoce v nás vyvolává, jak na něj reagujeme, jestli je nám to je (ne)příjemné a zkusit přijít na to, odkud to celé pramení (viz předchozí odstavec). 

Krok č. 2

Jakmile jsme si „problému“ vědomi – v našem případě nejsme spokojení s tím, že neradi děláme chyby a brání nám to například v mluvení, používání jazyka, atd.; je potřeba se rozhodnout, zda nám to nevyhovuje natolik, že s tím chceme něco dělat. Následně nás čeká ta nejpracnější část. Změna. Každopádně je důležité ji opravdu chtít. Protože řekněme si to narovinu, spousta z nás říká, že nám něco vadí, ale je jen málo těch, co jdou a pracují na tom tak dlouho, než svůj návyk / danou situaci změní. 

Krok č. 3

Už jsme se rozhodli a jak teď tedy nastartujeme proces změny samotné? On svým způsobem začal už v kroku č. 1. Bez toho aniž bychom si uvědomovali všechny věci, které s návykem souvisejí, totiž není možné je postupně měnit. A protože teď už víme, kde je zakopaný pes, v podstatě je v tuto chvíli „jen“ potřeba zapojit pozitivní myšlení a transformovat všechny negativní asociace, které v nás chyby a jejich dělání vyvolávají. Jde o vědomou práci a je potřeba netlačit příliš na pilu a v podstatě si trpělivě neustále opakovat, že chyby jsou v pořádku, že nám pomáhají se zlepšovat a posouvat se v jazyce dál, že si díky přeřeknutí často lépe zapamatujeme správnou odpověď apod. Jinými slovy musíme se přesvědčit proč chceme začít dělat chyby 🙂!

Je také třeba zdůraznit, že tento proces je proces 🙂. Což znamená, že za den, týden, ani měsíc rozhodně nebudete mít hotovo. Změna věcí zakořeněných hluboko v podvědomí je cesta, takže to není něco, co se odehraje přes noc! Takže nezoufejte, obklopte se lidmi – dalšími studenty, lektory, jazykovými nadšenci, kteří smýšlejí podobně a budou vás ve změně vašeho postoje k chybám podporovat. Nebuďte na sebe příliš přísní a už vůbec ne zlí nebo naštvaní kvůli tomu, že to celé trvá… Hlavně dělejte chyby! A dělejte je s láskou 🙂!

Motivační shrnutí – Proč dělat chyby?

Používat jazyk a dělat chyby 😬, nebo ho raději nepoužívat vůbec 🤐? To je, oč tu běží… 😉 Protože jak se můžeme učit bez dělání chyb 🤔? I rodilí mluvčí a učitelé se někdy přeřeknou. Proč? Protože nejsme roboti 🤖. Tak se na to snažte myslet a příště, až uděláte chybu, usmějte se 🙂, místo toho, abyste se na sebe naštvali 😡 Protože pozitivní emoce zkrátka pomáhají našim mozkům si toho zapamatovat víc a dělají nás šťastnějšími 🙃

Pár slovíček na závěr

An error occurred. Please try again later. = Došlo k chybě. Zkuste to prosím znovu později.
(to) make a mistake = udělat chybu
My bad! = Moje chyba! / Moje blbost!
It’s my fault, I’m sorry. = Je to moje chyba, omlouvám se.
It’s wrong! = Je to špatně!
Wrong answer again?! = Zase špatná odpověď?!
(to) slip = uklouznout; ale taky přeřeknout se
Je v pořádku dělat chyby.
Dělat nebo nedělat chyby? To je, oč tu běží 🙂!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *